Je to hloupé přiznat, ale až minulý týden jsem se dostala k instalaci systému OS X Yosemite a iOS 8.
Jsem povahou spíš než odvážná rozvážná, a tak jsem se celou tu dobu, co jsou nové verze k dispozici, obávala, že by se někde něco mohlo pokazit a MacBook nebo iPhone by mně už nefungovaly tak dobře jako dřív. Přece jenom jsem na těchto zařízeních závislá o trochu víc než ostatní uživatelé. Díky VoiceOveru si můžu číst knížky, psát články, připravovat přednášky, učit se, komunikovat s přáteli, číst si noviny, sledovat, co se děje ve světě nebo se s pomocí aplikace TapTapSee dívat, co se nachází v mém bezprostředním okolí.
V dávných dobách, když jsem pracovala na windowsáckém notebooku, a ten se pokazil, jsem si mohla tak akorát pustit televizi a nudit se. Nevidomý člověk bez počítače je opravdu dost nemohoucí a nesoběstačný tvor.
Tato zkušenost prožité bezmoci se ve mně asi někde hluboko zakořenila a já se teď děsím chvíle, kdy mi MacBook jednou přestane mluvit. (Pozn. Za necelé dva roky s MacBookem se to ještě nikdy nestalo. U Windows tato situace nastávala přibližně každého půl roku.)
No ale, na začátku minulého týdne mě netlačily žádné povinnosti ani termíny, a tak jsem si řekla, že budu odvážná holka a pustím se do updatů.
A světe div se… On to MacBook i iPhone přežily. Pravda, u MacBooku mi trvalo dva dny, než jsem si VoiceOver ponastavovala k obrazu svému, ale výsledek stojí zato. Baví mě nové funkce, jako je Handoff nebo AirDrop, a prozkoumávám nové i aktualizované aplikace.
A v průběhu toho, co se raduji z toho, jak mi teď MacBook mluví o krapet líp než dřív, říkám si, jak jsem zase jednou byla hloupá, když se mi nechtělo do upgdatu. Přece jenom to byl můj druhý update jak na MacBooku, tak i na iPhonu, a tak jsem už mohla tušit, že se svět s novou verzí systému nezhroutí. Jenomže sýčkování, které se mezi uživateli VoiceOveru po vydání OS X Yosemite a iOS 8 začalo šířit, mě podpořilo v myšlence, že by update nemusel dopadnout právě dvakrát dobře, a tak jsem se zbaběle radši do ničeho nepouštěla.
Za největší přínos svého updatového dobrodružství tak ani nepovažuji všechny ty skvělé funkce, které jsem získala díky aktualizovaným systémům, ale poučení, že se člověk nemá bát, a hlavně nedat na to, co o něčem říkají druzí lidé.
P.S. Bojím se, že se s vydáním nového iOS budu bát, že tento update můj „stařičký” iPhone 5 nezvládne a stane se z něj dýchavičný dědeček, a že já tak raději zase budu zpátečnická a půl roku nebudu nic aktualizovat.