V 90. letech definovala hra Command & Conquer prvky moderních RTS. Rivals jsou úplně něco jiného. Určitě nejsou revoluční, jsou ale zatraceně chytlavé.
Tento seriál je zaměřen na jeden i více herních titulů, které zrovna hraji, nebo jsem hrál, v uplynulém období. Nejedná se o recenzi, návod, a ani žádné škatulkování, spíše jde jen o takovou polemiku nad tím, jak jsem na těch hrách vlastně závislý.
PVP tady, PVP tam – aktuálně na vás tato zkratka v obchodě App Store číhá na každém kroku. Proč? Protože hry hráče proti hráči prostě táhnou. Vymýšlet ale pořád nové koncepty je poněkud těžké. Pokud tedy nelikvidujete věže, jako v Badland Brawl, nesnažíte se přežít jako poslední hráč ve Fortnite, musíte zabrat vymezené území, jako v Command & Conquer: Rivals.
Ani poslední model ale není nijak unikátní. Hodně vychází z ovládnutí herní plochy s tím, že k vítězství potřebujete dobýt základnu nepřítele. Podobně jako ve Star Wars: Force Arena nebo ostatně legendě v podobě Vain Glory. V Command & Conquer: RIvals se jen nemusíte dostat až k soupeřově základně, postačí vám ovládnou plochy rozeseté kolem atomového sila.
Strategií je hodně
Není nutné je vyloženě zabírat, můžete učinit i přímý útok na nepřátelskou základnu, můžete se snažit ochromit oponenta útoky na jeho harvestery těžící finance přinášející tiberium, můžete toho ostatně hodně. Budete až překvapeni, s kolika různými strategiemi na vás protihráči vyrukují. Vždy se z nich ale poučíte, následně je také použijete a chvíli budete i vyhrávat.
To samozřejmě, než narazíte na silnějšího hráče. Tomu stačí mít silnější jednotky (na vyšší úrovni), nebo prostě jen takové, které neznáte a nevíte, čím na ně útočit. Jedna prohra ale nevadí. Když je jich pět v řadě, už vás to začne štvát. Proto jsou zde také mikrotransakce.
Stačí si nakoupit karty vylepšení nebo truhly se zajímavým obsahem atd. Model je stejný, jako kdekoli jinde. Chcete-li být na špici, musíte utrácet. Stačí-li vám jen hrát, nemusíte pustit ani korunu. Jde to, jen je třeba počítat i s nezdarem.
Co právě hraji – relaxační sjezd písečných dun v Alto’s Odyssey
GDI, NOD a vy
Na výběr jsou dvě frakce a i když jsou jejich jednotky hodně rozdílné, hra je maximálně vyrovnaná, takže je prakticky jedno, kterou si oblíbíte. Titul navíc cílí na to, abyste neupřednostňovali ani jednu, a hráli za obě. Tím se samozřejmě také tříští rychlost postupu, zvedají se nároky na čas a vaše nervy.
Přítomny jsou i aliance, celosvětové žebříčky, časově omezené šampionáty atd. K tomu nechybí ani odměny za plnění úkolů a další. K hraní navíc nepotřebujete žádnou energii. Teda vlastně jen tu, kterou vám poskytne váš iPhone nebo iPad. Co naopak logicky potřebujete, je internetové připojení.
Harry Potter: Hogwarts Mystery je nudné kouzlení bez Harryho Pottera
Jen tak vás nepustí
Zvuky jsou docela propracované, ale díky jejich neustálému opakování vás stejně dříve či později začnou štvát. Grafika nijak světoborná rozhodně není, alespoň vás ale nerozptyluje od bitevní vřavy. Slabší efekty mají za důsledek i plynulou hratelnost na starších zařízeních. Tento ústupek tedy rozhodně kousnete.
Obecně platí, že než se do nějaké PVP hry pustíte, měli byste domyslet následky takového kroku. Díky nastavenému modelu se totiž často do titulu patřičně zažerete, takže si dejte pozor na míru investovaného času, ale i reálných financí. Command & Conquer: Rivals jsou toho skvělým příkladem. Nabízí jednoduché principy, jednoduchou hratelnost i jednoduchou zábavu. Takže má hra všechny atributy k tomu, aby vás patřičně chytila do svých spárů. Se mnou se jí to povedlo.
Kurz focení iPhonem