30. srpna byly ulice v centru Prahy vybarveny v jedné barvě – žlutozelené. Deset tisíc lidí běželo trať dlouhou 10 km a já byl jeden z nich, jeden z účastníků We Run Prague 2014.
Před samotnou akcí jsem nevěděl, co od toho čekat. Jaká asi bude atmosféra, když poběžím v chumlu tolika běžců. Ten den se počasí naštěstí vyvedlo, bylo slunečno, ale ne vedro. Už když se ve Žlutých lázních (místo startu) začalo objevovat čím dál tím víc lidí ve stejné barvě trika, uvědomoval jsem si tu velikost celé akce. Na startu se nás tisnilo opravdu hodně, byla dobrá nálada, a já už se nemohl dočkat startovního výstřelu.
Barbora Špotáková závod odstartovala a po dvou minutách jsem proběhl startovní čarou i já. Atmosféra parádní, diváci kolem trati povzbuzovali. Probíhali jsme nábřeží a v půli trati přišlo první občerstvení. Těžko jsem chápal, že nyní už je vítěz jistě v cíli. Spousta lidí mě předběhla, ale při otáčce na mostě jsem s radostí zjistil, že za mnou jich je stále nepočítaně.
Na Václaváku byli fanoušci slyšet nejvíce, což trochu povzbudilo. Pak už jen proběhnout ulicí Národní na Most legií a za nějaký ten kilometr už byl cíl. Seběhli jsme dolů až k Vltavě a v dálce se objevil cíl. Vyčerpaný, ale motivován přibližujícím se koncem, jsem se pomalu přibližoval a snažil se zbytečně nezpomalovat. Po proběhnutí cílové čáry se každý dostal do kolony tlačící se k vyzvednutí svých věcí. Mám to, doběhl jsem a z SMSky se dozvěděl svůj čas – 1 hodina a 4 minuty. Lepší, než jsem čekal. Příští rok se budu snažil o čas pod hodinu.
Kurz focení iPhonem